TISÍCE PLANOUCÍCH SLUNCÍ

Autor: Khaled Hosseini
Překlad: Ladislav Šenkyřík
Nakladatelství: Leda, 3008/11
ISBN: 978-80-7335-290-5
Počet stran: 424

Uprostřed blátivé cestičky
maličké koupadlo pro ptáčky.
Na kraji vrabčák seděl a pil,
uklouzl, celý se zlil.


Tisíce planoucích sluncí je druhým románem tohoto autora. Pro mě to bylo první setkání s nezaměnitelným rukopisem Khaleda Hosseiniho. Přestože spisovatel žije ve Spojených státech, v jeho knihách je cítit láska k rodné zemi. Zároveň i jako muž, dokáže ukázat pravdivou a krutou tvář života žen v Afghánistánu.

Příběh začíná dětstvím Marjam, která žije pouze se svou matkou. Je nemanželským dítětem Džalíla, který má tři ženy a dalších devět potomků, které s ním žijí v domě v Herátu. Když se matka Marjam oběsí, nastěhuje se dívka k otci, jeho manželky ji tam však nechtějí a v patnácti letech ji provdají za Rašída, který je o třicet let straší než ona. Tady začíná Marjamina nová strastiplná doba života.

Marjam se nyní děsila chvil, kdy ho uslyší vracet se večer domů. Když zarachotil klíč v zámku, zavrzaly dveře.. to byly zvuky, z nichž se ji prudce rozbušilo srdce.

V druhé části knihy se dostáváme do roku 1987. Začíná zde příběh dívky Lajly. Osudy Marjam i Lajly jsou úzce spjaté, i když v tomto okamžiku o sobě ještě neví. Čeká je společná budoucnost, manžel a mateřské pouto.

Je to velmi silný příběh o těžkém životě afghánských žen. Překvapilo mě, že i muž, který vyrůstal v tomto muslimském prostředí dokáže nezaujatě psát o údělu žen v tomto mužském světě, o krutosti Talibánu i o citech a myšlenkách žen.

Hodnocení: /5

Nedopočítáš se měsíců, 

které na jeho střechách pableskují,

ani tísíc planoucích sluncí,

jež kábulské zdi ukrývají.